1.7. --- Alpy... teda Altaj

Včera
jsme se uložili ke spánku u jezera. V noci trochu sprchlo, ale ráno
nás už probudilo sluníčko. Je tu nádherně – vypadá to tu jak
v Alpách! Zalesněné kopce, zasněžené vrcholky hor, říčky a
potůčky, krávy přežrané k prasknutí a koně obvyklých
rozměrů. Nepotkat velkou hromadu rozházených odpadků, zapomněli
bychom, že jsme v Rusku. Na každém druhém plácku jsou kempy s
dřevěnými chatičkami a krásné dřevěné chaloupky jak z
Mrazíka. Altaj je prostě turistická destinace se vším všudy. Na
nákupu doplňujeme zásoby a na kopečku opodál ukájíme
internetový absťák. Z vymazlené hlavní silnice jsme už včera
odbočili na vedlejšku děravou jak ementál, abychom se dostali
hlouběji do hor. Konečně se u šašliku na hřebeni kopce kocháme
výhledem na řeku v údolí, kam se posléze spouštíme
dobrodružnými serpentýnami. Ještě že pán na parkovišti
vysvětlil Kubovi, že si máme cestou dolů před každou zatáčkou
přibrzdit. Pro cestu nahoru nám už žádné hodnotné tipy nedal,
možná nepředpokládal, že bychom se zpátky vůbec vyškrábali...
Jinak ke včerejším chipsům – pytlík v modrém prasknul ještě
na hranicích, v červeném se zatím drží a momentálně plní
funkci výškoměru. Kempíme u řeky a na zítřek plánujeme dojet
k jezeru Teleckoje.