1.9. --- Slověnice

Cesta
po dálnici ubíhá standardně a až na parkoviště pro ženy s
označením ''Women'' jsme nic zvláštního neviděli. Na benzíně
si kupujeme kebab, abychom vykompenzovali deficit z Turecka, i když
to před návštěvou Slověnic nemusí být zrovna ideální
strategický tah. Celé Rakousko se nám nakonec daří projet bez
interakce s policisty, což nás nadmíru těší. Přesto nás však
potkala jedna menší tragédie v podobě silného deště. Liják
částečně opláchl špínu, kterou jsme si na autech celé tři měsíce svědomitě střádali, abychom vás pak doma mohli
ohromovat. Je nám to velice trapné, ale nedalo se tomu zabránit.
Špína je naštěstí tak zažraná, že dost možná nepustí už nikdy, takže úplně zkrátka nepřijdete, nebojte.

Konečně se blížíme k nápisu ''Czech Republic'' a na rozdíl od předchozích hranic, kterých bychom si bez uvítacích sms snad ani nevšimli, tady stojí hlídka v reflexních vestách. Prý tu tak stojí už půl roku a kontroluje, zda nepřijíždějí uprchlíci, které jsme za celou cestu vůbec nikde neviděli... ,,Našinci?“ táže se příslušník s knírem. Pokyvujeme a po dlouhé době vjíždíme do vlasti. Na benzínce si nějak nemůžeme zvyknout, že všem rozumíme a že tu bez potíží fungují platební karty, ale ve Slověnicích už se chytáme a objednáváme z menu úplnou hostinu – nechybí kotlety, výpečky, svíčková, ba ani knedlíčková polévka a borůvkové lívance. A samozřejmě pivo. Na večer zajíždíme na louku postavit stany a po vytrávení se odebíráme zpátky do hospody, kde pokračujeme v konzumaci piva a přidáváme zelenou.

Druhá
tragédie dne přichází v podobě zjištění, že hospoda má
zítra mimořádně zavřeno, neb kuchaři jsou pryč. Láme nám to
srdce a na oběd si budeme muset najít adekvátní náhradu, ačkoli
pochybujeme, že něco podobného hospodě ve Slověnicích existuje.
My už si ale nějak poradíme a po jídle dle plánu vyrazíme na
Prahu. Tímto zároveň potvrzujeme, že vše dříve dohodnuté
platí a těšíme se na brzkou shledanou!