10.7. --- Almaty a Čaryn

Když
jsme včera míjeli letiště u Taldykorganu, silnice se změnila jak
mávnutím kouzelného proutku. Z děravého hororu se stala luxusní
autostráda, jakou jsme viděli snad naposledy v Polsku (foto viz
předchozí příspěvek). Ani policajti tu zbytečně neprudí a
dokonce jsme je i viděli vypisovat protokoly. Motivováni novými
podmínkami zastavujeme na jídlo, i když tam mají tolka baraninu,
a pokračujeme až do pozdních hodin. Podařilo se nám najet
závratných 610 km a kempíme nějakých 70 km od Almaty.

Ráno nás vyhnalo ze stanů pořádné vedro. Za světla si prohlížíme, kam jsme se to vlastně včera uložili – suchá pichlavá tráva plná mušek, proložená betonovými ruinami, tedy nic neobvyklého. Projíždíme městem Kapchagay, kde jsou jen casina (včetně Bellagia) a nedostavěné domy na prodej. Cestou nás opět staví hlídka. Postarší policajt se diví, že žigul vyděržal takovou štreku. Nějak mu nevoníme a rovnou se ptá, zda jsme pili alkohol... ,,Zápach? To není alkohol, my prostě smrdíme,“ vysvětluje Václav.

V Almaty navštěvujeme místní hypermarket, kde se cpeme pizzou, burgery, KFC a sushi, internetíme a obdivujeme záchody. Almaty znamená ''otec jablek'' a přestože hlavním městem je Astana, kulturní a obchodní centrum země je tady. Město je plné zeleně, krásných parků a topolů, které poskytují vítaný stín téměř ve všech ulicích. Dali jsme se tu také do řeči s Kazachem, který nás obdivně nazval maladci, přestože sám jezdí Kamazem do Číny a Afghánistánu. Po příjemné procházce městem vjíždíme opět vedru vstříc, teploměr ukazuje 38°C, a tak se ve vsi Avat vrháme k řece. Ve chvíli, kdy Václav testuje koupatelnost, zastavuje na mostě auto, jehož řidič na nás volá, že o kousek dál je to mnohem lepší... Popojíždíme a vskutku – obklopen skládkou a bagry vynořil se před námi nádherný zatopený lom s tyrkysovou vodou. Cestou k němu sice už z dálky cítíme i pak zblízka vidíme zdechlinu psa, to nám ale nebrání si koupačku náležitě užít. Třešinkou na osvěžujícím dortu je ještě pro posádku červeného žigulu nezavření okýnka před protijedoucím kropícím vozem.

Navečer
přijíždíme do národního parku Čaryn, kde se nachází opravdu
impozantní kazašský Grand Canyon. Místo je vyhledávaným
turistickým cílem pro lidi ze všech koutů světa, podívá se sem
až 150 lidí denně. A je tady Eco Park, což nám pořád
opakovali. Starají se tu o to věru pěkně – každý den projdou
(Eco) parkem a vysbírají všechny odpadky, které pak nahážou na hromadu a zapálí...