11.7. --- Obávaný přechod

Noc
v národním parku rozhodně nepatřila k těm lepším – ve stanu
spát nešlo kvůli silnému větru a širák nám téměř
znemožňovalo mračno komárů. Kamarád vítr foukal jen, když
jsme vlezli do stanu, a úplně přestal, když jsme se pokoušeli o
šírák. Alespoň jsme ráno vstali v neuvěřitelných 6:30 a důkladně si prošli celý kaňon.

Z parku míříme na hraniční přechod v Karkaře. Dlouho jsme zvažovali, zda nedat přednost Biškeku, kde by prý měli být hodnější celníci. Karkaka byla navíc ještě donedávna úplně uzavřená a ani teď jsme si nebyli jistí, jak se to má s občany třetích zemí... Bordel plaší, že si máme radši schovat dolary a eura – část peněz umisťuje do vzduchového filtru, část montuje do zadního světla. Přechod je malinkatý, závory na ruční pohon, celníci, pár budek a nic přebytečného. Nad přechodem visí velká cedule s nápisem ''Good luck'' – velmi volný překlad přání šťastné cesty naše pocity dobře vystihuje. Kazaši se nám smějí, že jedeme v žigulech, prý by tím nejeli ani do Almaty. Smějí se nám i Kyrgyzové. Kupodivu jsou všichni úplně v pohodě a nechtějí ani úplatek, jen Dzinkiho mp3 přehrávač, ale to mají smůlu. V rekordním čase za méně než hodinu nás vítá Kyrgyzstán a Bordel je nakonec rád, že si ty peníze nestrkal víte kam... :)

Kyrgyzstán je nádherný, dalo by se říct, že nás zatím uchvátil nejvíc, tedy dokud jsme se v Karakolu nepokusili rozměnit peníze. Banky mají zavřeno, přestože otevírací doba na ceduli tvrdí opak. Eura nesměňují, jen dolary, přestože cedule před bankou tvrdí opak... Tohle bude ještě zábava... Benzín už máme pro jistotu nasyslený v kanystrech z Kazachstánu. Ke spánku se ukládáme kousek od města u řeky a domlouváme se, že se na zítřek rozdělíme – Dzinki s Markétou vyrazí na dvoudenní výšlap do národního parku a my ostatní navštívíme opuštěné hornické město Enilček.