13.8. --- Z Tbilisi do Tušeti

Opouštíme
Tbilisi a vyrážíme do Národního parku Tušeti, kde je naším
cílem vesnice Omalo. Vzpomínáme na fotografa Nicolase, kterého
jsme poznali v Murghabu u Gulnary a který by tu touhle dobou také
měl být. Tvrdil, že naše žiguly do Omala určitě nevyjedou,
protože cesta je prý vážně drsná a když hodně zaprší, zmizí
úplně. Mluvil z vlastní zkušenosti, kdy pršelo dva dny a dvě noci, silnici spláchla voda a 600 lidí pak postupně evakuovali
vrtulníkem, přičemž jeho auto mu poslali až za dva týdny.
Říkáme si, že po Mongolsku a Pamíru nás přece nic nerozhodí, ale po chvíli zjišťujeme, že Nicolas nepřeháněl... Terén je
suverénně to nejhorší, co jsme doposud absolvovali. Strmá
klikatá silnice s pohledy dolů, ze kterých se obrací žaludek.
Šutry, díry, voda, prach. Do zatáček je radno troubit pro případ, že by nás někdo překvapil z protisměru. Často vystupujeme, abychom autům ulehčili, ale do kopce nakonec tlačíme jen dvakrát.
Škrábeme se do sedla, kde je nám najednou po dlouhé době docela zima. Vybíráme místo na spaní a dohadujeme se se, zda nahoře na
kamenech nebo níž na travičce, kde už spinká poměrně dlouho
mumifikovaná kráva. Vyhrávají kamínky...