14.8. --- Dolní Omalo

Ráno
nás probouzí projíždějící auta, ze kterých na vyhlídce u
našich stanů vylézají turisti a hlomozí všude kolem. Nejsme z
toho dvakrát nadšení, ale promíjíme jim to, když na velkém
kameni vedle stanu nacházíme turistyčnyj salám Kometa, který nám
tu někdo dobrotivě nechal zřejmé poté, co viděl, čím jsme sem
přijeli. Až na výjimky tu jezdí samé offroady, jejichž posádky
na nás ukazují palec nahoru, mávají, troubí nebo alespoň
nevěřícně valí oči. Ze sedla sjíždíme dolů k řece, kde
stavíme na malou přestávečku, opět u mrtvého zvířátka. Do
Omala je to zase do kopce, což si s červeným dáváme hned
dvakrát, když v Omalu nepoznáváme, že jsme v Omalu a jedeme zpět
k řece, zatímco posádku modrého napadlo se zeptat. Setkáváme se
nahoře u turistické chaty luxusního vzezření, kterým se
necháváme zlákat a objednáváme jídlo. Lilek nám odmítli
udělat, protože by to prý trvalo dlouho. Holčička s knírkem, za
který by se nemusel stydět žádný pubescent v rozpuku, přináší
spálené hranolky utopené v oleji a celkový dojem hodnotíme za
čtyři jen proto, že tu mají pivo. Na spaní vybíráme krásné místo v lesíku kousek od mladého gruzínského páru s Ladou Niva.
Zřejmě se sem jezdí tábořit často – je tu ohniště,
kadibudka a místa na stany s odtokovými kanálky pro případ
deště. Vyrážíme na procházku po Dolním Omalu. Až překvapivě
mnoho domů je vyzdobeno nápisy guesthouse, shop nebo fast food,
ačkoli na to na první pohled nevypadají. Jednomu z nich skáčeme
na lep. Stařičká paní se ptá, zda mluvíme anglicky a dál na
nás mluví gruzínsky. Pochopili jsme, že Fast Food to asi nebude,
ale paní nás pořád tahá dovnitř. Napadá mě zeptat se na cestu
do obchodu, slušně poděkovat a zmizet. Jenže chyba lávky, obchod
tu samozřejmě mají,
říká paní a otevírá plechovou skříň, kde je vystaveno pár limonád a nějaké drobnosti. Nemáme to srdce odmítnout, kupujeme
i to, co nechceme a konečně odcházíme. Až po čase se dozvídáme,
že kdo si tu dá na dům ceduli nabízející služby pro turisty, dostane od vlády solární panel. Aha :) V už větším a snad i
oficiálním obchodě, kde mají pořád dost omezený sortiment a
děsnou tmu, nakupujeme a svačíme boršč. Cestou zpátky ke stanům
míjíme bílou klisnu, která se na trávě nedaleko stáje chystá
na porod. Když se pak s Kubou jdeme podívat, jak to pokračuje,
ještě netušíme, čeho budeme svědky. U klisny jsou už čtyři
muži, jeden z nich zřejmě veterinář. Hříbátko je asi ve
špatné poloze a veterinář se jej snaží otočit. Muži nevypadají, že by to dělali prvně, ale celé to působí dost
drasticky. Dva z nich berou lano a snaží se hříbě vytáhnout za
nohu. Trvá to až moc dlouho a zřejmě už jde jen o kobylu... V
tom kolem projíždí náš soused s Nivou. Muži ho stopují,
nožičku hříběte přivazují za auto a pobízejí řidiče
kupředu. Je to hrůza, i když Nivař si to asi nemyslí. Když je
po všem, vyskakuje z auta a bezelstně si vše fotí. Nadšeně nám
oznamuje, že je všechno v pořádku a oba budou žít. Spokojeně
odjíždí s domněním, že vykonal něco dobrého, ale jakmile mizí
za zatáčkou, veterinář už odtahuje hříbě do vysoké trávy.
Kobylka vydržela jen do dalšího rána...