17.6. --- Čingischán a Ulanbátar

Co se týče provozu, je to masakr.
Silnice vypadala včera alespoň zpočátku docela dobře, ale pak se
objevily zpomalovací práhy (ne)dovedně maskovaný v barvě vozovky
a jámy jak do dvou pr.... Mongolové jezdí jak blázni, pořád
troubí, agresivně předjíždějí a ve tmě svítí dálkovýma,
případně blikající diskotékou. Silnice jsou navíc poměrně
úzké, což tomu moc nepomáhá. A kam se hrabe Moskva na Ulanbátar... Příjezd jsme si opět znepříjemnili vstáváním v
5h (bohužel bylo třeba hned přeřídit čas na 6h), abychom se
vyhnuli zácpám a tentokrát to teda moc nevyšlo. Václav se
naštěstí rychle adaptoval a troubí jako o život. Ukázalo se, že
zdejší zmatek má jakž takž systém a dá se na to zvyknout.
Markéta na Modrou Jebku navázala modlitební šátky z předchozí
návštěvy Mongolska, a tak i druhá posádka frčí zatím bez
problémů. Policajti tu nemají černobílé kouzelné hůlky, ale
laciné imitace světelných mečů rytířů Jedi, resp. Sithů, neb
mají červenou barvu.

Poprvé za celou cestu jsme se rozhodli pro placené ubytování v kempu Oasis. Spát budeme všichni v jedné jurtě, čeká nás SPRCHA a splachovací záchod, prostě luxus nejvyšší třídy! Dokonce i snídani dostaneme a to vše za cca 300 Kč. Na parkovišti jsou všelijaký vytuněný offroady, včetně korejskýho s trasou Soul-Maroko, mezi kterýma působíme trochu jako atrapy. Dopoledne jsme se jeli podívat na obří sochu Čingischána z nerezové oceli, která váží 250 tun. Teď se jdeme podívat do města a zítra jedeme dál.

Po Ulanbátaru už to stočíme na
západ a snad si konečně opálíme i druhou polovinu těla. Také
se těšíme na pro nás výhodnější posuny v časových pásmech. 

Koupačka po cestě

Na hlavě Čingischánova koně

Naši záprtci

Tady dneska budeme spát

A ještě se pokochejte Čingischánem v celé své kráse