17.8. --- Z Tušeti do Tbilisi

Ráno
mírně poprchává a odněkud přichází spousta zvědavých
prasátek. Těžko říct, co tady obvykle žerou, ale po tom, co s
mrknutím oka slupli nabídnutý kus chleba, horečnatě bufetí
kolem, zda by se přece jenom ještě něco nenašlo. Cestou do
Tbilisi projíždíme vinařskou oblastí s bohatými haciendami
zřejmě majitelů vinic. V Tbilisi pak navštěvujeme šinomontáž
a rovnou pořizujeme i nové zrcátko do červeného a kohout k
topení do modrého. Navíc po opravdu dlouhé době navštěvujeme
supermarket. Jakože nic proti malým krámkům s duší a
atmosférou, ale SUPERMARKET! Po úspěšné misi ve městě
pokračujeme dál na Svaneti. Ve vesnicích podél silnic sedí
místní a jako přes kopírák nabízejí své zboží. Je tu
vesnice, kde se prodávají houpací sítě, houpačky a lehátka. V
další vesnici se prodává med a za ní frčí košíky a kuchyňská
prkénka. Všichni sedí (případně leží) ve stáncích vedle
sebe a nabízejí to samé. Dál jsou ještě výrobci velkých
hliněných nádob na uchovávání potravin v zemi a na závěr
vesnice plná restaurací. Co obec, to zcela jiný žánr. Čím víc
se blížíme ke Kutaisi, tím víc si všímáme opuštěných
továrních budov a dalších ruin ze sovětské éry. Možná je to
jen zamračenou oblohou, ale tahle oblast působí oproti ostatním
poměrně zkroušeně a nehostinně. Zase prší a už se šeří, a
tak zajíždíme mimo silnici a vybíráme krásné místečko
obklopené ostružinami. Je tu teplá říčka a vedle ní potok.
Rychle stavíme stany a koupeme se v dešti. Než jdeme spát,
podezřívavě pozorujeme hladinu potoka, která se od doby, co jsme
přijeli, povážlivě zvedla až ke kravinci, který byl zpočátku
ještě docela daleko. Tak snad nás nevyplaví...