18.6. --- Duny a lijavec

Někdo zvládnul vstát,
někdo si přispal, a tak vyrážíme trochu se zpožděním.
Probojováváme se ulanbátarskou zácpou a muž z vedle stojícícho
auta se nás ptá, zda bychom mu neprodali našeho žigula. Ne :) V
plánu je dojet do Charchorinu, což na zdejších silnicích
nevypadá reálně. Mírně nás zdržela i policejní hlídka, ale
ukázalo se, že nás zastavili nejspíš proto, že si chtěli jenom
popovídat. Vyfotili jsme se, zamávali si a jedeme dál. Nějakých
77 km před cílem odbočujeme na písečné duny a blbneme jak malý
děti. Modrý žigul trochu zapadl a aby nám to nebylo líto,
zahrabal Václav i červenýho. Potrénovali jsme roztlačovaní a
hledali, kudy se od dun vymotat. Málem jsme se zahrabali znovu, když
za námi přišly dvě rodiny. Jeden z otců nám ukazoval, že tudy
ne, že je tam moc písku. Anglicky neuměli, ale jako obvykle byli
extrémně roztomilí, takže fotka, samolepky, mávačka. Večer se
nachýlil, a tak nakonec kempujeme vedle stáda koní nedaleko jurt.
Společnost nám přišel dělat i místní pastevecký pes, který
vypadal trochu jako dvouhlavý lev, protože měl hřívu na hlavě i
na zadku. Sotva jsme dovečeřeli a začali si chystat spaní,
přijela dodávka s již zmíněnými rodinami, tentokrát navíc s
paní, která uměla trochu anglicky. I když těžko říct, na
všechno odpovídala usměvavé „oukej“. Nabídla nám spaní v
jurtě, čaj a snídani za „no money“. Opravdu to vypadalo, že
se s námi chtějí jen nezištně družit a o to víc nás mrzelo,
že musíme odmítnout. Jednak jsme měli už vybalené věci a druhak jsme ráno potřebovali vyrazit v rozumnější hodinu.
Naposledy jsme si zamávali a ve světlech odjíždějícího vozu
sledovali, jak začíná pršet. Pech. Původní plán spát pod
širákem jsme v průběhu noci postupně přehodnocovali (přiznávám, vyměkla jsem první), až jsme měli nad ránem postavené všechny
tři stany. Pastevecký pes s námi vydržel až do rána. Pořád
věrně/marně čekal, až upustíme kus žvance. Ničeho se
nedočkal, neb i tak byl drzý jak opice a my jsme se báli, co by
předvedl, pokud by z nás přece jenom něco káplo. Takhle se jenom
v noci přikradl k usínajícímu Bordelovi, aby mu alespoň olízl
obličej.