18.8. --- Jeep Tour po Svaneti

Ráno
už neprší a ten potok, co se včera tak povážlivě rozšiřoval,
tu dokonce vůbec není! Teda vidět tohle holé suché kamení před
tím, než se do něj navalila všechna voda, asi bychom byli před
spaním o dost nervóznější. Na vrcholcích bodláků na ostrůvku
jsou nalezlí šneci, kteří se sem před vodou uklidili, ale jinak
tu po ní až na uvízlou rybičku není ani památky. Pokračujeme
do Kutaisi, kde pro velký úspěch navštěvujeme šinomontáž.
Spravovaná duše, která podle šinomontážníků v Tbilisi
neucházela, totiž ucházela a zabalila to ještě včera na dálnici
krátce za městem. Dzinki má teď na modrém kompletní sadu
Bridgestone a jako zkušený tester pneumatik může potvrdit, že
je to zatím asi nejlepší značka (samozřejmě hned po Globalech).
Kdyby vás to zajímalo, tak Debicy vezeme pořád na střeše za
účelem reklamace.

Po cestě do národního parku Svaneti zastavujeme u přehrady, která je skutečně impozantní a je to místo jak stvořené na ještě impozantnější selfíčka v podání spousty turistů, resp. turistek. I my jsme přispěli do folklóru Kořenovou pózou, kterou můžete obdivovat v přiložené galerii. Na parkovišti u přehrady se mezitím nad našimi auty podivovala početná skupina brázdící Svaneti v celkem osmi offroadech. Odjížděli jsme ve stylu filmových hvězd, neb všichni si nás fotili jak zběsilí. Opodál jsme ještě přibrzdili na vyhlídku, což s nadšením kvitovala smečka asi osmi pejsků všech barev a tvarů, kteří nás přiběhli přivítat. A protože kolem nebylo nic než stanoviště policie, jednalo se nejspíš o psy policejní :) 

Jinak ke Svaneti můžete zvolit západní nebo východní cestu. Jak nám poradil Václavův tatík, lepší pro nás bude vydat se po té západní, protože východní má tak strašný povrch, že bychom to nejspíš po cestě vzdali a do Svaneti vůbec nedojeli. Rozhodli jsme se následovat jeho rad a skutečně - silnice byla krásná asfaltová a byla to úplná pohodička oproti Tušeti. Jen jsme se občas míjeli s offroadovou partou od přehrady, jejíž auta jezdila vždy spořádaně za sebou podle přidělených čísel. Rozjařeně nás předjížděli, aby opodál propadli panice při vyhýbání se protijedoucím autům na úzké silnici a zase nás tak brzdili...

Navečer projíždíme Mestií a stáčíme to na rovný travnatý plácek, kterých tu celkově moc není, a tak těch pár ploch využívají místní ke společenskému životu, tj. k popíjení u ohně. Míjíme dvě skupinky a kempíme nad nimi. Po zkušenosti z Kavkazu jsme trochu nesví, ale není moc na výběr. Když už máme postavené stany a rozjedenou večeři, přijíždí dvě auta. Jedno z nich zastavuje a řidič se ptá, co tu děláme. Reagujeme možná zbytečně defenzivně a pán je trochu podrážděný, proč chceme spát, když je ještě tak málo hodin. Obě auta odjíždí na plácek nad námi a nahlas pouští místní tanečně-dechovkovou hudbu. Naštěstí to po pár minutách balí, přejí dobrou noc a jedou pryč. Co během krátkého dostaveníčka při hlasité hudbě proběhlo, si můžeme jen domýšlet...