2.7. --- Konečně banja

Přestože
je to pro nás poměrně výrazná zajížďka po nepěkné silnici,
odhlasovali jsme si, že k jezeru chceme, jelikož jsme na něj
dostali doporučení (fakt díky). Také jsme se už při prvním
průjezdu Ruskem rozhodli, že musíme vyzkoušet banju, ačkoli
nemáme zcela jasno v tom, co to ta [baňa]
vlastně je.
Odhady se pohybují od luxusního all inclusive wellness po obyčejnou
koupelnu. Slavné jezero bude mít ale určitě tu nejlepší bájnou
banju, ať už je to cokoli!

Cesta údolím byla náročná, ale pro banju se musí trpět. Před každou zatáčkou jsme si říkali, že za touhle už to určitě musí být, ale nebylo to ještě za spoustou dalších... Naše počáteční obavy z toho, že kolem jezera bude milion turistů a že to bude celý strašně komerční, rychle vzaly za své. Potkali jsme jen pár místních a dvě vesnice. V první z nich jsme následovali ukazatel na benzínku, protože spotřeba je v tomhle terénu nemalá. No, klasická pumpa to úplně nebyla. Byl to dvoreček moc milé rodiny s asi čtyřmi dětmi. Otec otevřel plechový kontejner, ve kterém měl uskladněn barel. Ústy z něho hadicí vysál benzín a naplnil připravenou konev. Na vyúčtování povolal manželku s vysvětlením, že nemá školy. Druhá vesnice, kterou jsme projížděli, působila ještě podivněji než ta první. Přemítali jsme, zda se místní vůbec někdy podívají mimo údolí...

Po pár hodinách cesty konečně vidíme jezero, tedy jen cíp, deltu řeky, no možná je to vlastně pořád jen ta řeka. Ne, fakt už je to jezero, protože je tu kemp a vůbec. Zastavujeme u louže, zpoza které přichází paní v maskáčích a gumovkách. Po prknech přecházíme louži a paní nás provádí okolím – ukazuje restauraci, kemp je asi všude možně kolem a je tu i bouda s nápisem banja, dle které usuzujeme, že jde asi opravdu jen o koupelnu, máte-li bujnou fantazii. Všechno je v takovém stavu, že kdyby tu nebylo vůbec nic, bylo by to lepší. Vyrážíme na procházku po písčítém břehu plném naplaveného dřeva. Teplota vody řeže do kotníků.

Nakonec jsme sedli do aut a zvolili kemp o kousek dál. Bylo znát, že hladina vody je letos mnohem výš než obvykle a uznali jsme, že bez všeho toho bordelu naplaveného na břehu je to asi opravdu pěkné místo. Kemp vypadal nově, dostali jsme přidělené chatky a samozřejmě došlo i na banju. Byla to sauna se sudem studené vody, lavory a březovými proutky. Návod k použití jsme sice nedostali, ale s postupem a rekvizitami jsme si nakonec poradili po svém. Po vysaunování jsme se v altánku jali rozdělávat oheň... Bohužel celý den střídavě pršelo a všechno dřevo bylo tak mokré, že jsme i přes veškerou snahu vyprodukovali pouze miniaturní plamínek, ale o to větší dým, který se pozvolna šířil přes celý kemp dál do údolí. I když to nebyla typická idylka, podařilo se nám tímto manévrem vyhnat komáry, za což nám přišel vyslovit uznání místní průvodce. Hned jsme si připadali méně tragicky a atmosféra večera nabrala lepší směr. S průvodcem přijela parta více či méně ožralých Rusů, kteří se přišli družit. Jeden nadšeně vyprávěl o svém výletu do Prahy – byl v Darlingu, pil Becherovku a Krušovice a máme to tam moc hezký. Další střídavě spal a střídavě probodával mačetou nálepku, kterou jsme mu věnovali. Třetí se mu snažil mačetu sebrat, zatímco si průvodce natáčel na GoPro,^, jak Kuba hraje na kytaru. Koloval ruský koňak Noi a mongolské pivo a dokonce i ten oheň se na závěr večera rozhořel.