20.8. --- Výjezd z Ushguli

Ráno
nás probouzejí krávy, kterým jsme zřejmě zabrali snídaňový
plácek. Nenechávají se tím ale rozhodit a s klidem snídají naše
věci, třeba plachtu, stany... Jak jsme se přesvědčili již
včera, místní krávy jsou velmi kontaktní a přátelské, i když
jedna je tu trochu trkavá. Raději balíme, než nám všechno
sežerou. Po včerejších šátečcích nemůžeme jinak a zajíždíme
k paní do hotelu. Už ve dveřích je jí jasné, co budeme chtít a
rovnou se ptá na počet. Bereme skoro všechny, zatímco osm
offroadů z jeep tour projíždí opět naším směrem. Dneska už
je ale nedoženeme... Napojujeme se na východní cestu plnou obřích
kamenů, děr, schodů a vody, která je ale to nejmenší. Šplháme
se do sedla, auta dřou jak koně a spojku červeného cítíme na
metry daleko. Kam se hrabe Omalo! Ani ve snu by nás nenapadlo, že
Mongolsko, Pamír i kazašské silnice budou proti tomuhle procházka
růžovým sadem. Kdybychom do Svaneti přijížděli z východní
strany, s největší pravděpodobností bychom to opravdu vzdali. Co
se ale výhledů týče, východní část tu západní strčí do
kapsy. Cesta se prodírá bohatým barevným porostem, je tu příjemný
chládek a co chvíli se všude kolem otevírají až kýčovité
výhledy. Jet tady na kole nebo i jít pěšky, to musí být paráda!
Prostě skvělá cesta na všechno, jen ne na jízdu žigulem.
Červený získal hlasitý tuning, když se mu po nájezdu na kámen rozpojil výfuk. Kluci to ale naštěstí zvládli opět spojit
stejně jako tupou stranou sekery vyklepat mírně ohnutý přední
blatník. Zatímco první polovina cesty byla téměř neobydlená,
ve druhé polovině už projíždíme táhlými vesnicemi a podle
pozice vůči řece se z mapy snažíme vyčíst naší polohu. V
celém Svaneti jsme totiž neviděli ani jeden název vesnice, a tak
můžeme jen hádat... Dle značek aut to tu začíná vypadat
bohatě, velké rodinné domy s balkóny po celé šíři jsou
postaveny ve stejném stylu a orientovány stejným směrem. Liší
se jen barvami a drobnými detaily, ale působí útulně a vkusně.
V jedné z vesnic si všímáme velké sochy Stalina. Město Lentekhi
konečně slibuje lepší silnici, ale už ve vsi před ním nečekaně
začíná úplně nová asfaltka. Řičíme nadšením, jelikož
málokdo byl ještě ráno takový optimista, aby čekal, že během
dneška dojedeme až sem. V Lentekhi zastavujeme na jídlo v místním
fast foodu. Objednali jsme si pizzu a zas tak moc fast to teda
není... I o pizze by se dalo polemizovat, poněvadž je místo sýra
zhusta pokrytá majonézou. Netradiční kombinace je ale překvapivě
chutná! Pokračujeme ještě kousek směrem na Kutaisi, abychom to
zítra do Batumi neměli tak daleko. Pořád jedeme podél řeky a
není tu moc možností kempování kromě plácku u osamocené
policejní stanice. Mít za sousedy policii nám přijde ideální a
ani příslušníci se tomu nebrání. Jeden z nich nás ochotně
provází prostorem a vyzdvihuje zejména přilehlý potůček. Bylo
by to opravdu moc hezké místo nebýt toho, že ta nově vystavěná
policejní stanice asi nemá záchod nebo co, protože to vypadá, že
všichni chodí sem. Nedaleko ''skladu hoven'' připíjíme Václavovi
k narozeninám a cestou do stanů opatrně našlapujeme...