21.6. --- Monumentální falus a Erdenedzú

Hned ráno jsme se
vyrazili podívat na kamenný falus neboli gigantický penis, který
podle legendy směřuje na poševní svah, což je místo, které prý
(zřejmě při notné dávce fantazie) vyvolávalo hříšné myšlenky u mnichů z kláštera Erdenedzú. Z nám neznámého
důvodu problém vyřešili umístěním zmíněného falusu mezi
svah a klášter. Trio, které Mongolsko již navštívilo, nám o
tomto monumentu básnilo několik dní. Zbylé trio se proto na tuto
veledůležitou památku velmi těšilo. V malé ohrádce na nás
čekal kamenný pindík, který se rozhodně nedalo nazvat monumentální. Byli jsme poněkud zklamáni stejně jako Trio 1 před
dvěma lety, kteří nás tohoto rozčarování nemínili ušetřit.
Tímto dnem ztrácíme důvěru v průvodce Lonely Planet a všechna
doporučení na supr trupr věci bereme s rezervou... Zasmáli jsme
se a šli si spravit mínění do kláštera Erdenedzú, který je
pokládán za nejvýznamnější v zemi. Viděli jsme mnichy v
bordových šatech zpívat i troubit na mušle. Prošli jsme si areál
a navštívili chrámy se zlatými sochami Buddhy a dalších bohů.
Po návštěvě kláštera jsme prošli krámky se suvenýry a zašli
na jídlo. Obsluha, zřejmě matka s dcerou, působily trochu nejistě
a vypadalo to, že svou jídelničku otevřely teprve nedávno.
Někteří jsme šli na jistotu a objednali kuře, případně burger
(což byl mimochodem docela průser, resp. studená houska se studeným kolečkem salámu typu junior), Bordel si vybral jídlo
neznámého názvu. Když už jsme všichni dojedli, přinesli stále
ještě čekajícímu Bordelovi mobilní vařič a gril, aby si maso
udělal sám. Nakonec to podle všeho docela vyhrál, i když pořád
nevíme, co za zvíře to vlastně jedl. Po jídle jsme pokračovali
na město Cecerleg, které mělo stát za návštěvu. Až na skládku
u silnice jsme si téměř nevšimli, že jsme ho projeli, nicméně
náš průvodce uváděl, že toto město lze s trochou nadsázky
označit za „krásné“ - tak si představte, jak to asi musí
vypadat doopravdy po naší zkušenosti s falusem. Okolní krajina
byla ale nádherná a cestou jsme ještě zastavili u parádního
kaňonu. Náš původní plán zakempit romanticky u jezera nevyšel
pro mračno letajících komáro-much, které si nás ihned našly.
Václav s Bordelem proto alespoň využili zastávku pro výměnu
kola. Pneumatika byla statečná celou cestu od vodopádů a pak to
nečekaně a nenápadně zabalila na poměrně rovné silnici. Ke
spaní jsme nakonec našli fajn místo na paloučku pod lesíkem,
které bylo tak odlehlé, že ani pes nepřišel.