21.8. --- Konečně moře, které nevysychá (zatím)

Dopoledne
zastavujeme u silnice na nákup slamáků pro Máťu, Dzinkiho a
Kubu. Vyrábí a prodává je slepý pán, který je asi i skoro
hluchý, neboť jeho paní na něj neustále ukrutně křičí.
Vybaveni slamáky přijíždíme do Batumi a konečně se cachtáme v
moři! Návštěvu města jsme si oproti původnímu plánu lehce
prodloužili, protože nás opravdu mile překvapilo. Je to tu skrz
na skrz turistický, ale tak nějak příjemně... Určitě nemusí
být špatný nápad právě tady návštěvu Gruzie zahájit,
případně ukončit. Na promenádě si můžete zahrát kulečník,
moře je úžasně čisté a kdyby se vám stýskalo po domově,
seženete tu i trdelník či Staropramen. Jako suvenýr si pak můžete
přivézt magnetku se Stalinem nebo sáhnout po vedlejším Ježíšovi.
Na spaní je to tu ale dražší než Tbilisi, a tak zvedáme kotvy a
pokračujeme dál směrem na hranice s Tureckem. Ještě než ale
opustíme Batumi, je třeba zastavit se v šinomontáži a obout
červeného. Služebně nejstarší Global, který přežil celou cestu, je už dost unavený... S těžkým srdcem ho proto
zanecháváme v pneuservisu a nahrazujeme jej Hankookem. Čest jeho
památce!

Na spaní nakonec zastavujeme v Goniu, kde nás za lidovou cenu ubytovávají na dvoře hotelu. Z teras na nás shlížejí členové i nečlenové rodiny majitele a vypadá to, že něco takového ještě neviděli. Už jsme ale na leccos zvyklí a po uvaření večeře mezi auty pod dohledem hostů hotelu odcházíme do reggae baru na pláži. Vedou ho Poláci a mají výborné točené pivo. A moře je pořád krásně teplé a čisté. Zítra už překročíme hranice s Tureckem, které plánujeme profrčet a zbytečně se nikde nezastavovat. Co kdyby tam byl zase nějakej ten převrat, že jo... Tímto tedy končí expediční část naší výpravy a začíná část návratová. Určitě se ale ještě ozveme, nebojte ;)