22.7. --- Pamírci a Aga Chán

Poslední foto a s nápisem „Good Luck“ vykresleným do zapatlané
červené kapoty se loučíme s Gulnarou. Pokračujeme téměř měsíční krajinou, děravá silnice je místy pokroucená jako
obří harmonika a místy úplně chybí. Pamírskou dálnici
vystavěli Sověti v letech 1931-1934 pro přesuny vojsk a minimálně
tenhle úsek vypadá na originál. Celé to nepůsobí příliš
vesele, ale naštěstí se k silnici po čase připojuje řeka Gunt.
Rázem je kolem alespoň trochu zeleno a hlavně se objevují lidé -
jsme v Horním Badachšánu
(GBAO). Tuto autonomní část Tádžikistánu obývají Pamírci, kteří mají oproti Tádžikům větší nosy, výrazné
brady, husté obočí a velké oči. Pamírci jsou prý
nejvzdělanější etnikum ve středoasijském regionu, téměř
všichni znají alespoň základy angličtiny, často jezdí na
studijní pobyty do zahraničí a dokáží efektivně využívat
okolní přírodní zdroje. Míjíme spoustu cedulí uvádějících,
co a díky komu vybudovali. Většinová zelená ruka značí Aga
Chánovu nadaci. Aga Chán je duchovní vůdce
ismaílitů, ke kterým se místní hlásí. Jde o
mírnou formu islámu, jejíž přívrženci nesvětí žádný den v
týdnu, nestaví mešity a celkově spoustu věcí neřeší.
Současný Aga Chán je 49. imámem v řadě, narodil se ve
Švýcarsku, žil dlouho na severu Paříže a nyní je v Portugalsku. Dotuje nejen Pamírce, ale i další
ismaílity po celém světě. Místní ho z pochopitelných
důvodů zbožňují, což nelibě nese tádžický prezident – Aga
Chán ho tak musí zvát k přestřižení pásky u všeho možného,
ale Pamírci vědí své.

Čím více se blížíme k Chorogu, centru Pamírců, tím více zeleně a vysmátých lidí míjíme. Děti mávají, dospělí uznale pokyvují, všichni bez rozdílu věku sem tam ukážou palec nahoru. Říkáme si, že takhle přece nemůžou mávat kdejakému offroadu s turisty a těší nás to. Je pátek večer a je to znát – občas na silnici stojí auto a kolem něho parta mužů ve více či méně podroušeném stavu. Nějakých 50 km před Chorogem kempíme kousek od silnice za křovím, které zase vypadá trochu dostaveníčkově. Skutečně v noci přijíždí auto, ale po naplnění účelu pokojně mizí...