24.6. --- Večírek s fichtly

Opět jedeme pustinou,
tudíž padá návrh utábořit se tentokrát poblíž místních a
tajně doufat, že nás pozvou k sobě. Navíc je pátek, takže v
našich úvahách zacházíme až tak daleko, že bychom se hecli i
na karaoke. Největší město široko daleko se jmenuje Tes a stává
se tak naším cílem. Po cestě jsme se stavili na nákup v malém
krámku, kde nás obsloužil desetiletý kluk s úplně skvělou
angličtinou. Chodí do školy v UB a teď je u prarodičů na
prázdninách. Prozradil nám i své jméno, které se nedalo
zopakovat ani bezprostředně poté, co nám ho řekl, natožpak
zapamatovat. Ostatně tak je tomu u většiny mongolských jmen...
Konečně vjíždíme do Tesu. Na místě zjišťujeme, že město
je dost nadhodnocený výraz. Podle pohledů, jakých se nám
dostává, sem žádný turista už roky nezavítal a nemají tu ani
karaoke – a to je co říct! Na benzínové pumpě nás obkličuje
parta mužů a není zcela jasné, kdo je pro koho větší exot...
Dominuje pán s pupíkem a tričkem vytaženým nad bradavky (tento
módní trend jsme vypozorovali i v jiných částech země, ale
můžou si to dovolit jen ti s opravdu velkým břichem). Jediná
atrakce v tomto městě byla nakonec holčička, která se posadila
za červený žigul a kakala na beton, zatímco jsme tankovali.
Nakonec jsme se utábořili u říčky se stádem koní a dostatkem
jurt v okolí. Hned na úvod si nás přijeli prohlédnout dva
Mongolové na koních. Jeden si už vytahoval smartphone a zřejmě
si nás chtěl fotit, jenže pak uviděl mě a Markétu a zase ho
zandal. Tak nevíme :) Sotva jsme uvařili, přijel Mongol na
motorce, posadil se u nás a ukázal si na jídlo. Dostal bramboru a
pivo a pak půjčil Dzinkimu fichtla, což bylo fér. Protože jsme
měli dost času, rozhodli jsme se uspořádat kino a pustit si Kouř.
Netrvalo dlouho a přijel další Mongol na motorce, posadil se u nás a ukázal si na jídlo. Velkou láhev vynikajícího piva s 6,9%
alkoholu jsme už tou dobou měli vypitou, ale v nabídce zůstaly
ještě dvě, jedna s dobrým a jedna s fakt nedobrým pivem. Markéta
měla po ruce zrovna tu nedobrou, nad kterou i Mongol zavrtěl
hlavou. Zkusili jsme to po chvíli s lahví toho dobrého a tu už
schválil. Pivní vkus bylo nicméně to jediné, co nás pojilo.
Mongol seděl a mlčky jedl, přičemž se tvářil extrémně
přísně. Po chvíli poděkoval a zase odjel. Dokoukali jsme film a
objevili se další tři. Otec a dva synové – puberťák a kluk
tak v našem věku s fešáckým zevnějškem, který mluvil anglicky
a představil se jako David. Doopravdy se tak nejmenuje, ale už ví,
že představovat se cizincům v rodné řeči je prostě marný. Nadšeni angličtinou dopíjíme pivo a postupně i vodku. Naši dnes
už třetí hosté nic nechtějí, že prý se nepřišli najíst,
ale popovídat si. Loučíme se a na řadu přichází i selfíčko.
Aby toho nebylo málo, přijíždí další Mongol na motorce. Svezl
Dzinkiho i mě a Bordelovi půjčil svůj tradiční obleček. Veselá
návštěva. Sečteno a podtrženo, nejspíš jsme poznali všechny
strejce z okolí, ale domů si nás nikdo nevzal :) Psi přišli dva,
ale nepobyli dlouho, Mongolové je zahnali kamením.