24.8. --- Řecko

Dopoledne
jsme propirátili ještě jeden dálniční turniket a přemýšleli,
jak to tu mají asi řešené s vymáháním pokut. Proto nás
poněkud znejistilo, když se turecký celník podíval na naší SPZ
a rovnou věděl, kdo sedí za volantem, aniž by se podíval do
pasu. Minuli jsme ještě dvě další budky, odkud nás příslušníci
zkoumavě pozorovali, ale naštěstí po nás nikdo nic nechtěl.
Dokonce ani kufr už je nezajímal, takže jsme klidně mohli
propašovat třeba dva uprchlíky, kdybychom někde nějaké viděli.

A je to tu, konečně vjíždíme do Evropské Unie! Zvláštní pocit po tak dlouhé době. Tady už to důverně známe, tady jsme v bezpečí a třídí se tu odpad (aspoň trošku). Míjíme ještě posledního tureckého celníka, co způsobně stojí vedle své budky a mává nám na rozloučenou. Opodál je už budka řecká. Celník stojí uvnitř, kouká zřejmě do mobilu a zcela ignoruje, co se děje kolem. Pro sichr tu má ještě kolegu se samopalem, co stojí ve stínu a s nepřítomným výrazem si okusuje nehty, přičemž dění kolem ignoruje snad ještě víc, než ten první. Na řeckém přechodu ukazujeme pasy a procházíme pro nás už nezvykle neformální kontrolou. Vysmátý celník se ptá, zda máme něco k proclení: ,,Alkohol, cigarety... Heroin...?“ Také se smějeme a kroutíme hlavami. ,,Vy lžete!“ řehtá se celník a mává, ať jedeme.

Míříme rovnou k moři a po cestě zastavujeme na vynikající gyros. Kempíme na krásné pláži vedle letních domů místních zbohatlíků. Nikdo nás neruší a nikomu nevadíme. Je tu hromádka suti a odpadu, ze kterého recyklujeme bednu jako stoleček a záchodovou mísu jako židličku. Idylka.