25.6. --- Prach a kosti

Po včerejšku jsme
všichni svorně asociální, stáčíme trasu směrem k národnímu
parku a spát bychom tentokrát chtěli s jurtami v nedohlednu. Cesta
je opět prašná, jemný píseček se dostává všude, nejvíc do
kufru. Zastavili jsme na nákup v městečku, kde nás ihned
obklíčili zdejší mistři v zírání. Abych to rozvedla –
prostě k vám přijdou, přilepí se na okýnko a zírají dovnitř
bez ohledu na to, že jsou v podstatě pár centimetrů od vašeho
obličeje. Někdy se neostýchají ani otevírat dveře nebo si
sáhnout pro pivo jako tomu bylo v tomto případě. Bordel naštěstí
včas zasáhl. V krámku místy nebylo k hnutí, protože si spousta
Mongolů zrovna v tu chvíli náhodou potřebovala něco koupit.
Sortiment nás potěšil, zejména nabídka ovoce a zeleniny, na
kterou tu jinak téměř nenarazíte a snad i proto si s cenami hlavu
nelámou. Cibuli, okurky, rajčata i nektarinky hodili společně na
váhu, 80 Kč za kilo, díky čau. Na spaní jsme si vybrali místo
opět u řeky s náklaďákem na protějším břehu. Trochu jsme se
báli, že si tam snad místní postaví jurtu, aby za námi mohli
přijít, ale naštěstí jeli pryč. Cestou se u nás nezapomněli
zastavit a prohlédnout si auta ze všech stran, my jsme je až tak
nezajímali. Václav rozdělal obří oheň, Kuba zahrál na kytaru a
Dzinki se nechal od Markéty po několika dnech přemlouvání
konečně oholit. Za odměnu si šel na kopec zalétat letadýlkem.
Pes nepřišel, ale ani jsme ho nečekali.