25.8. --- Albánie

Sotva
jsme dosnídali, už Václav přidělává bednu/stoleček na střechu
červeného – přece ji tu nenecháme! Se záchodovou mísou se však po zralé úvaze loučíme. Dopoledne projíždíme kolem
Thessaloniki a míříme na přechod do Albánie. Přechod jde tak
hladce, jak je to jen možné. Jen jednomu celníkovi se nelíbí, že
na střeše vezeme čtyři pneumatiky, když je povolená prý jen
jedna. Má to marný, Dzinki se svého práva na reklamaci Debic
vzdát nehodlá. Vekslák nabízející na albánské straně místní
měnu nám vzdáleně připomíná -stány, ale nic jsme
nezvekslovali, naštěstí tu berou i eura. Krátce za hranicemi se
zajíždíme osvěžit ke sladkovodnímu jezeru a chrochtáme si
blahem. Na noc pak zajíždíme polňačkou k řece na místo jako z
pohádky. U řeky je strom, co kořeny drží velký kámen, a pod
ním tůňka plná rybiček, které nás jemně okousávají. Podél
cesty, po které jsme přijeli, rostou mraky sladkých ostružin. S
Kubou ještě vyrážíme na večerní procházku, míjíme vodopád,
chladné jeskyně, prameny prýštící ze skal, most bez zábran,
ale i skládku...