26.6. --- Výšlap a džezero

Ráno snídáme míchaná
vajíčka, které pro všechny připravila Markéta. Pořádný nášup
je třeba, čeká nás výšlap na nejvyšší horu v okolí. Původně
jsme sice plánovali jinou, ale tu jsme nějak minuli. Vybrali jsme
si tedy bezejmennou 2528 m n.m. vysokou horu a tentokrát začínáme
dokonce i na mnohem nižší poloze než posledně. Žigulíky
parkujeme na úpatí a vyrážíme na sousední menší kopec a z
něho přes sedlo na náš cíl. Turistické cesty tu žádné
nejsou, občas narážíme na nějakou kozí stezičku. Rostou tu
jenom modříny, spousta z nich je podřízlá motorovkou a zanechaná
ladem, soudě podle vzezření už docela dlouho. Trochu nás
překvapilo, proč tu nechávají tolik dřeva trouchnivět a radši
topí usušeným trusem zvířat, ale je pravda, že dostávat to
všechno dolů by bylo asi moc práce. Navíc zdejší koně mají do
chladnokrevníků daleko... Vrchol jsme úspěšně zdolali, položili
kamínky na ovó, posvačili a vyprávěli si o školních lumpárnách
všeho druhu. Cestou zpátky jsme ze hřebene pozorovali skalku z
kamenů ostrých jako břitva, kterou jsme překonávali cestou
nahoru a která takhle zpětně nevypadala dvakrát bezpečně (ale
na místě to zas taková hrůza nebyla, nebojte). Procházka byla
super a dokonce jsme to všechno zvládli v tak solidním čase, že
zbylo i na pokračování dál směrem k národnímu parku. Počáteční
nadšení mírně opadlo přímo úměrně stavu cesty, která byla
jako horská dráha jak tvarem, tak enormním množstvím kamení.
Digihra minovým polem a nikde nikdo. Míjíme vyschlá koryta řek,
všude mrtvo, skály a písek - Arizona hadr. Jen na jednu věc se v
Mongolsku můžete spolehnout – na jakémkoli místě (někdy hned
a někdy při troše zkoumání) objevíte prázdné lahve od vodky.
Po cestě jsme potkali jen volební Toyoty se začerněnými skly, na
které narážíme i na těch nejodlehlejších místech. Volby tu
vrcholí a místní je berou velmi vážně, všude jsou plakáty a
volební jurty. Poslední klání dopadlo remízou mezi komunisty a
demokraty, kteří tak utvořili neobvyklou koalici. Předseda vlády
byl první dva roky vybrán z jedné a na další dva roky z druhé
strany. Postupně se ale ukázalo, že ti demokraté jsou stejně
převlečení komunisti a dokonce i sem dosáhla kauza Panama
Papers... Kvečeru jsme se už blížili na dohled k mírně slanému
jezeru Khyargas. Na konci zatím nejhorší cesty po jaké jsme tu
jeli, se zcela nečekaně objevila nádherně vyasfaltovaná silnice.
Všichni jsme obřadně vystoupili a po třech dnech týrání aut v
někdy opravdu šíleném terénu jsme na asfalt hleděli, jak
kdybychom nikdy nic takového neviděli. Po silnici nejezdilo vůbec
nic, pouze malý kluk z jediné jurty v téhle pustině k nám na
tříkolce postrkoval svojí malou sestřičku. Už byli skoro u nás,
když holčička spustila šílený rykot a dožadovala se úprku co
nejdál. Chápeme, musí na nás být hrozný pohled. U jezera nebyl
ani keříček, jen písek, kameny a nízká suchá tráva. Cvičně
jsme zahrabali auto a došlo i na lopatu. Vykoupali jsme se v ledové
vodě a začal foukat tak silný vítr, že jsme stavění stanů
rovnou odpískali. Po skautsku jsme si udělali závětří z aut a
ulehli pod širák. Pes, kterého jsme potkali předtím, to k nám
měl daleko, ale někdy po desáté dorazili Mongolové na motorce.
Uměli asi čtyři věty anglicky
a chtěli si povídat, jenže my už byli navzdory svítícímu
slunci zahrabaní ve spacácích. Vzhledem k tomu, že slunce tady
zapadá někdy před půlnocí, je prostě těžký ulehnout za
tmy...