27.6. --- Horké prameny a jačí fusekle

Probouzí
nás vedro a pálící slunce. Vzhledem k bezvětří bohužel i
mušky a komáří. Misí pro dnešní dopoledne je návštěva
horkých pramenů. Už od včerejška probíhají zvláště u
mužských příslušníků expedice žhavé diskuze typu: „Co když
tam budou všude nahatý Mongolky? To se budu stydět...A co když
budou ošklivý?!“ No, nebudu vás napínat, Mongolky tam nebyly. A
nebyly tam ani ty prameny, poněvadž vyschly. Na místě jsme našli
cestičky, které si prameny kdysi razily, spoustu soli, ovčí nohu
a suchou trnitou trávu. A v tom ničem si nás i tak našli komáři!
Tihle tvorové by přežili snad i jaderný výbuch... Alespoň jsme
si užili cestu po asfaltce do Ulangomu se slabým provozem a
krásnými pouštními scenériemi. V Ulangomu jsme zašli na asi
poslední velký nákup v Mongolsku a pak na tržiště pro ponožky
z jačí vlny. Ty pořídil Václav už v Charchorinu a všichni jsme
mu je záviděli. Abychom nenechávali auta bez dohledu, vyrazili
jsme s Kubou a Václavem jako první. Na tržišti byla spousta
stánků a obchůdků s cetkami a oblečením, bohužel převážně
z Číny. Občas se sice vyskytly i nějaké mongolské, ale ty měly
jen dély (mongolský tradiční oděv), sedla a kožené boty.
Václav to vzdal a vyrazil na roh ulice, kde u paní na stoličce
nakoupil 2 kg brambor, což vyhlásil jako svůj highlight dne
(brambory v našem jídelníčku dost postrádáme, tyhle byly dobrý a paní byla navíc milá). S Kubou jsme vytrvali a prohlíželi
obchůdky s čínskými hadry jeden po druhém. Nakonec jsme už
zoufalí skončili u jedné energické starší paní, které jsme
rukama nohama popisovali, že potřebujeme ponožky z jačí vlny. V
posledním záchvatu osvícení jí Kuba ukázal jaka na obrázku, na
který jsme už dříve nakreslili všechna zvířata pro případ,
že bychom se potřebovali zeptat, co zrovna jíme. To konečně zabralo, čapla nás za ruku a dovedla do obchodu s látkami, kde
mezi zbožím spalo miminko a všude možně se ukrývaly pytle s
naším grálem. Nakoupili jsme fusekle za 60 000 (tugriků ;-)) a
spokojeně odkráčeli zpátky k autům, kde jsme si ještě
popovídali s Němcem a dvěma Korejkami, kteří mají tady v
Ulangomu misi – rekrutovat studenty na místní polytechniku. Prý
se chytne zhruba desetina, většina preferuje Ulanbátar... Na noc
táboříme za městem u řeky ve vrbovém lesíku, což je evidentně
oblíbené místo pro popíjení místní omladiny. Odrazujeme
případné návštěvníky Mrazíkem v disco úpravě a dalšími
hrůzami a před odjezdem do Ruska si naposledy užíváme mongolské
pivo.