29.6. --- Drama na řece

Tak ta včerejší poslední noc byla nakonec teprve předposlední,
Mongolsko nás nějak nechce pustit. Ale popořádku... Po snídani
u kamenité cesty jsme dojeli k brodu. Vody skutečně nebylo málo.
Dokonce i místní s offroadem si to rozmysleli... Dojeli jsme do
Buchmurunu, kde Dzinki nakreslil názorný obrázek naší situace –
dvě auta (jeden větší low rider než druhý) a voda. Je někde
možnost se přes řeku dostat? Prý ne... Zatímco včerejší
Mongol ukazoval vodu po krk, dnešní ukazuje nad hlavu. Pravda,
tento je o něco menší. Jeden z pánů stopuje traktor, který už
si objednal Číňan jedoucí na kole až do Egypta. Nadšeně se s
námi fotí a vůbec je celý vysmátý. Skoro to vypadá, že na
hraničním přechodu, kam směřujeme, se sejdou jen magoři jako my
a on. Traktorista píše cenu 40 000 MNT. Dzinki se ptá, zda za
jedno nebo za obě auta. Krátký myšlenkový pochod v traktoristově
hlavě je téměř hmatatelný, samosebou že jenom za jedno...
Dzinki mu v češtině rezolutně odpovídá: ,,Hele, dostaneš pade
za obě a nevymejšlej si!“ Všichni se smějí a pokyvují a my
můžeme i s početnou družinou vyrazit k brodu. Dzinki s Bordelem
mizí v mokřadách a vymýšlejí trasu. My, co jsme zůstali u aut,
máme také o zábavu postaráno. Místní světoběžník v sáčku
umí dvě anglické věty, které si na nás opakovaně procvičuje:
,,Do you speak English?“ a ,,Where are you from?“ Je tu i policista a několik dalších mužů, kteří k nám občas přikročí
s kruciální otázkou: ,,Vodka jest?“ Máme, ale nedáme,
maximálně až na druhý straně... První jde na řadu Modrá
Jebka. Po překonání několika menších brodů na mělčině
nasazujeme lano. Traktor zabírá, zatímco se z něho valí černý
kouř. Žigul se pomalu posouvá do široké rozvodněné řeky, kde
kluci naměřili vody po rozkrok... Je to přesně takový drama,
jaký si asi představujete. A po rupnutí lana je to ještě o něco
horší. Traktor v první chvíli vypadá, že vezme kramle a žigul
zůstane zaseklý v proudu vody, která se do něho valí jak do
Titanicu. Dzinki s Bordelem vylézají okny a utíkají za traktorem,
který pozvolna otáčí a chystá se na záchrannou misi. Za kouli
vytahuje žigul zpátky na břeh, Markéta otevírá dveře a z auta
se valí spousta vody. Vzdáváme to, traktoristovi nakonec vyplácíme
20 000 MNT za snahu a hrníčky vyléváme vodu z vozidla. Z Dzinkiho
staré Nokie se stala vodováha, ale jinak snad k žádné další
újmě nedošlo. Jen Václav málem v proudu řeky přišel o své apartní Crocsy, což okořenilo už takhle napjatou situaci.
Ztratili jsme dobré dvě hodiny času. Že nás celou dobu ve velkém
žrali komáři snad netřeba dodávat - Bordel je v obličeji nateklý jak Rocky na konci finálního zápasu... Volíme objížďku
přes Ölgi a dnes to na hranice určitě nezvládneme. Projíždíme
opět o něco prázdnější krajinou... Za relativně krátký úsek
jsme viděli vše od zelených kopečků po zasněžené vrcholky
Mongolského Altaje, nádherné jezero, širokánskou řeku, stromy i
neúrodný písek. Jurty byste spočítali na prstech jedné ruky.
Když projíždíme kolem, vrhají se na nás kluci na kolech, kteří
mají daleko do roztomilých Mongolat. Nezastavujeme, bojíme se, že
by nás snědli. Obecně pozorujeme, jak se zdější lidé mění od
východu na západ. Inu, drsné prostředí vyžaduje drsné lidi. Ke
spánku se ukládáme u řeky na písku tvrdém jak beton. Jsme ze
všech stran obklopeni horami, ze kterých se valí kameny. Kolem
občas někdo projíždí, ale nezastavuje – na to nejsme zvyklí.
V noci byl prý slyšet pláč – buď dítěte nebo koťátka
(mimochodem kočku jsme v celé zemi neviděli ani jednu). Já si myslím, že to byl prostě jen pták, ale i tak jsem ráda, že jsem
to celý prospala včetně zvuku sesouvajícího se kamení.