30.8. --- Itálie

Ráno
na pláži bylo poklidné. Se svítáním dorazila paní meditující
zíráním na moře a uklízeč, kteří se potkali u spícího
Bordela s Kořenem a shodli se na tom, že jsme vagabundi. Inu,
Západ... Abychom podtrhli význam našeho nového stigmatu, zahájili
jsme velkolepou snídani na betonovém plácku u převlíkáren, na
kterou se přišli připojit také Jakub s Gabrielou. Copak my
vagabundi, my zase odtáhneme pohoršovat jinam, ale co ti dva
chudáci, kteří tu musejí zůstat a snážet opovržlivé pohledy
až do konce dovolené? Nicméně věříme, že už to tu nějak
doklepou a doufáme, že setkání s námi bylo jedním ze zlatých
hřebů jejich pobytu.

Pokračujeme dál směrem na Trieste, ale napřed je třeba otestovat také chorvatskou šinomontáž neboli gumiservis. Zatímco Dzinki dohlíží na lepení duše, my ostatní navštěvujeme Lidl a s vizáží bezdomovců obhlížíme nabídku oblečení. Kuba si pořídil dvě nová trička a Máťa šatičky. Šatník zbytku výpravy zůstal bohužel neobnoven a módní policii by momentálně zřejmě nepotěšil.

V Itálii testujeme, zda mají pizzu a nelžou jako Turci s kebabem. Mají, ale peče se až od 18:30, tak na to pozor. Jeden pizzař, co nevypadal jako rodilý Ital, se nad námi ale slitoval a pizzu nám upekl už o hodinu dříve. Na spaní míříme do Vajontu, místa, kde člověk prohrál boj s živly. Vajont měla být největší přehrada na světě, která se stavěla v 60. letech. Přestože hrozilo podmáčení hory, velkolepé plány se plnily, stejně jako vodní nádrž. Hora skutečně nevydržela a její část se sesunula do ještě nenapuštěné přehrady. Vzniklá vlna spláchla část vesnice Longarone a během několika vteřin zabila téměř 2000 lidí... Stanujeme na sesunuté části hory a nejsme zdaleka jediní, jezdí sem dost turistů a také horolezců.