5.7. --- Opouštíme Altaj

Jelikož
oficiality s přechodem hranic nekončí a po příjezdu do země je
třeba se do 72 hodin zaregistrovat v hotelu, kde nikdy nespíme,
případně na poště, kterých v horách není mnoho, rozhodli jsme
se to s křížkem po funuse přece jen řešit, aby nebyl průser
při výjezdu z Ruska. Snaha byla ještě v rámci časového limitu
v kempu u jezera Teleckoje, ale nepochodili jsme ani s paragonem,
natož s registrací. Zkusili jsme tedy nejbližší poštu, kde to
opět nevyšlo a odkud nás poslali do většího města na nějaký
imigrační ofis. Dorazili jsme v rovných 16:00, tedy hodinu po
skončení úředních hodin. Naštěstí tam úřednice ještě byly
a sdělily nám, že tu registraci vlastně nepotřebujeme, protože
do sedmi dnů opustíme rajón. Tohle pro nás byla novinka a nevíme,
je-li tomu skutečně tak, nebo se jim to prostě jen nechtělo
řešit. Dozvíme se již brzy na hranicích... V každém případě máme kvůli trojnásobnému vstupu do země roční byznys vízum,
takže je to třeba úplně v pohodě. A pokud by nás náhodou
nechtěli pustit, můžem tu aspoň legálně pracovat :)

Jinak se pomalu loučíme s Altajem. Je to sice v Rusku, ale místní o sobě jako o Rusech nemluví, nazývají se Altajci a jsou na to hrdí. Na tvářích zdejších je patrná příměs kazašské a mongolské krve a mají i své nářečí. Opouštíme horskou silničku, kopce a jezera a už zase uháníme po plnohodnotné asfaltce. V plánu je dorazit před Gorno-Altajsk a pak to hrnout na hranice - už se těšíme na Kyrgyzstán. Kazachstán bychom chtěli projet co nejrychleji. Možná by stálo za to se i téhle zemi víc pověnovat, ale přece jen máme nějaký časový rámec a navíc jsem se v průvodci dočetla, že zásadní část jídelníčku tu tvoří koně... Jako předkrm si tu můžete dát studený plátek koňského masa, proložit to klobásou z koňského masa v koňském střívku, poobědvat pořádný koňský steak a zakončit to dezertem z koně, co sežral koně. Né, to poslední jsme si vymysleli, ale jinak to sedí... Na noc jsme se uložili u řeky v pěkném lesíku s obřím kapradím a spoustou velkých chlupatých housenek.