7.7. --- Náš první ''Stán''

Včera
jsme zakempili cca 200 km od hranic s Kazachstánem. Společnost nám
vedle tradičního komářího roje dělala i krásná kudlanka
nábožná. Misí dneška je sehnat šínu (pneumatiku) pro modrého
a překročit hranice. Přestože šinomontáže jsou v Rusku na
každém rohu, ve městě Rubtsovsk, které jsme si pro tento účel
zvolili, si nás přehazovali jak horký brambor, neb nikde neměli
ten správný rozměr (165/80, kdyby vás to zajímalo). Po návštěvě
všech šinomontáží v obci, jsme se vrátili do té úplně první,
kde nám nabízeli sjetou, nad kterou jsme sice zpočátku ohrnovali
nos, jenže to jsme ještě netušili, co nás čeká za výpravu...
Nedá se nic dělat, bereme ji – lepší sjetá než žádná.

Před hranicemi s Kazachstánem vyřizujeme pojištění pro auta – cena je poměrně vysoká, v dalších Stánech už by to prý neměla být taková hrůza. Hraniční přechod jsme na první dobrou netrefili, ale hodní vojáci hlídkující na cestě k přechodu, co už není pro civilisty, nás poslali správným směrem. Na ruské straně šlo všechno jak po másle, po nějaké registraci ani pes neštěkl... Na kazašské straně stavíme před závorou, kde visí komiks o tom, jak máme přesně postupovat. Chvíli ho studujeme, ale je to nějaký náročný, takže budem radši dělat blbý :) Příslušník v budce u závory je buď od přírody mimořádně veselý, nebo si trochu pomohl alkoholem... Asistuje nám u vyplnení formuláře s velkým nápisem FREE (snad aby nemohl chtít úplatek, něco podobného jsme viděli i u Rusů). Za závorou vcházíme do velké budovy, kde jsou jen nefunkční záchody a dvě budky na kontrolu pasů. Dzinki jde jako první a nějak to trvá... Příslušník mu totiž chce vyhotovit víza, přičemž si nevšiml, že už je dávno máme. Po drobném faux-pas už je ale vše v pořádku, řidiči musejí ještě lehce vyložit auta, zatímco pasažéři jsou vykázání do plechové boudy opodál na čekačku. Celkem jsme na hranici strávili pouhopouhou hodinu, což nám spolu se změnou pásma přihrálo vítaný časový bonus. Máme tak ještě možnost zastavit v Semeji, rozměnit na tenge a pořádně se nadlábnout.

Semej (dříve Semipalatinsk) je město nechvalně proslulé jaderným polygonem, kde v letech 1949-89 proběhlo 460 zkoušek jaderných bomb pod taktovkou Sovětského svazu... Lidé žijící v okolí polygonu nebyli nijak chráněni ani informováni. Zhruba 1,5 milionu obyvatel postihly trvalé následky v důsledku ozáření a nemocnice v Semeji dodnes praská ve švech. Nuže zakempili jsme to kousek za Semejí u nápadně teplé a čisté řeky (to o polygonu jsme se dočetli až druhý den, ale určitě je to v pohodě...). Pro případ, že by snad v Kazachstánu nebyli komáři, přivezli jsme si jich dost v autě. Je to dobrý, nějací tu jsou, ale těm ruským by mohli dělat podržtašky.