8.7. --- Asfaltová kovbojka a šerifové

Dopoledne
využíváme k opravám, praní a rochnění se ve vodě. Z řeky a
33°C nás přepadla ta pravá prázdninová nálada. Míjíme
nedostavěné paneláky, opuštěnou benzínku obydlenou stádem krav
a řidiče Audiny, který neunesl, že nám to líp jede. Na pumpě
hlídkuje pán se samopalem, ale jinak standardní postup v ruském
stylu – napřed zaplatit, pak natankovat.

Silnice jsou asfaltové, ale děravé jak řešeto. Díry bývají vidět až na poslední chvíli a občas je nějaká tak velká, že kdyby si do ní lehlo tele, přehlédli bychom ho. Kvůli horku jsou v asfaltu vyjeté pořádné koleje a jízda mezi poskakujícími a kličkujícími auty je celkem kovbojka. Občas narazíme na značku symbolizující nerovnost na silnici, ale takto označené úseky bývají paradoxně v lepším stavu. V průběhu cesty Ruskem jsme se stejně přizpůsobili místnímu stylu a na značky moc nehledíme, o to víc však monitorujeme terén. Tento přístup nám ale dneska zařídíl první interakci s místní policií...

O kazašské policii jsme neslyšeli nic dobrého. Polovina je prý v pohodě a korektní, druhá polovina je zkorumpovaná, úplatná a prudí. Jsme připraveni na všechno a extra pro tento účel s sebou vezeme karton Startek...

Zastavili nás a byli dva, stejně staří jako my (pro úplnost dodávám, že mají světelné meče jako Mongolové a velké čepice jako Rusové). Prý jsme ignorovali značku omezení rychlosti a jeli 55 km/h místo 40. Řídí Bordel s Dzinkim a žádné značky si nevšimli. Jeden policajt zůstává s námi, druhý nakládá Bordela do policejní Nivy a rychlostí 80 km/h mu tu značku jede ukázat. Je tam a dokonce dvakrát... Nabízíme Startku a přihazujeme samolepky. To ale nestačí a pánové se ptají, máme-li Jacka Danielse. Nemáme, ale máme vodku s chilli. ,,Tak davaj!“ zazní a vše je odpuštěno. Tihle patřili spíš k těm hodným... Slibujeme, že odteď budeme jedním okem sledovat značky a druhým dorogu. Ke spánku se ukládáme kousek od silnice ve vysoké trávě. Zítra chceme vstávat brzo, čeká nás hodně kilometrů...