9.7. --- Kazašské švestky

Včera
bylo sem tam zeleno s kopečky a skálami na dohled. Dnes tu není
vůbec nic, jen vedro, suchá tráva, písek a sloupy elektrického
vedení. A uprostřed ničeho policejní vůz... Z překvapivě
hlasitých amplionů zní pravděpodobně pokyn k zastavení.
Zastavujeme a zarytě sedíme v autech. Nejsme si vědomi žádného
přestupku a vysílačkou se rychle dohadujeme na tom, že budeme
mluvit jenom česky a dělat blbý. Ke každému autu jde jeden
policajt... Markéta vzadu v modrém nebyla připoutaná a Dzinki jde
vyjednávat o dalším postupu. Václav v červeném taky nebyl
připoután, ale daří se mu to ukecat. Nevadí, najde se něco
jiného. Pojištění máte? Máme. Hasící přístroj máte? Máme.
Trojúhelník máte? Máme, teda někde by tu měl být, sakra...
Postupně povolujeme a předstíráme základy ruštiny a angličtiny,
ale nehodláme jim to příliš usnadňovat. Nenechají se odradit a
vytahují Google překladač. Dzinkimu odmítají vrátit řidičák,
dokud jim nedá 5000 tenge. S úsměvem vystupuji z auta a bezelstně
se ptám, zda nám o tom všem napíší nějaký protokol. Jeden se
zasměje a druhý mě zahání zpátky se slovy: ,,Womans in the
car!“ Nachytali nás sice právem, ale tímhle stylem se nám
prostě platit nechce... Vystupujeme proto úplně všichni,
rozestavujeme se kolem policejního auta a nasazujeme slabomyslné
úsměvy. Jsme opět zahnáni hlavně teda womans, ale už začíná být jasné, že z nás moc nekápne. Buzerace (a Bordelův tlak)
dosahuje vrcholu, když nám policajt tvrdí, že žiguly v
Kazachstánu vůbec nejezdí. No dobře, tak teda jezdí, ale
rozhodně nemají takovýhle zahrádky, to je v Kazachstánu
zakázaný! Je pravda, že naše zahrádky už z dálky prozrazují,
že nejsme místní. Kluci si je vyrobili sami a jsou tak boží, že si je zejména Rusové často fotí, případně rovnou přeměřují,
aby si je mohli taky vyrobit. Ale zpátky k policajtům. Zaplatíme,
ať je máme z krku, jinak to nejde. Tvrdíme, že máme málo tenge,
ale rubly nechtějí. Po Václavovi žádají 50 dolarů, které se
mu nakonec podaří ukecat na 5. Také
Dzinkimu se daří srazit úplatek z původních 5000 na 2000 tenge.

Příslušník si ještě na poslední chvíli všímá, že vzadu v červeném také nejsem připoutaná. Václav vysvětluje, že jde o auto z roku 1978, které pásy vzadu nemá a ani je mít nemusí. Policajt se napřed domníval, že mluvil o mně a nevěřil, že bych byla tak stará, ale nakonec to pochopil a kupodivu i akceptoval. Konečně jedeme dál, mávají nám a z amplionu se ozývá veselé ,,bye bye“.

O necelou hodinu později nás staví další hlídka... Tentokrát jsou v pohodě, jen je trochu podezřelé, že už vědí, že jedeme z Mongolska. No, hlavně že nechtějí vidět trojúhelník.

Jedeme
už v podstatě krokem a bojíme se předjet kamion – zase se kolem
motají policajti a my ho podezříváme, že je tu nastrčený
schválně... Slušná paranoia :)