Průlet Ruskem

Protože jsme dlouho nic nenapsali a
nyní se blížíme k hranicím s Mongolskem, asi by to chtělo
napsat něco o Rusku :) A protože už pendrek víme, co se stalo
který den, rozdělíme příspěvek do tématických okruhů.
Příspěvek píšeme hromadně s Václavem a Bordelem cestou z Ulan
Ude.

MOSKVA

Příjezd do Moskvy jsme si znepříjemnili vstáváním v 5h ráno, abychom se vyhnuli zácpám a včas se ubytovali. Zácpy byly nakonec docela v pohodě, provoz byl do stupně 3. Jen jsme zaznamenali východnější řidičský styl („já tě trochu vytlačim, ty mi uhneš a vsjo charašo“). Trochu nás zaskočily snad jen desetiproudé silnice a vypadnutí skla světla červeného žigulu, kterážto porucha se nám přihodila letos již podruhé. Ubytování v Českém domě nám na poslední chvíli zařídili manželé Černí, za což jim patří nikdy nekončící dík. Mirek zde pracuje jako šéfkuchař, což potvrdil vynikajícím kuřetem, které na nás už čekalo spolu s vychlazenou Plzní. Smyli jsme několikadenní špínu a s cennými radami vyrazili do víru velkoměsta. Podívali jsme se na Rudé náměstí, chrám Vasilije Blaženého a Lenina v mauzoleu, na kterém je znát, že už není nejmladší (uhnívají mu prstíky). Jednu z procházek jsme protáhli až na nábřeží k Tretijakovské galerii, do které jsme se nepodívali, protože jsme s místními dětmi probíhali fontánou se spoustou vodotrysků. Usušit jsme se šli do moskevského metra, které nám tu galerii bohatě vynahradilo. Každá zastávka je svébytná, jelikož každou z nich vytvářel jiný umělec. Jízdu metrem lze rozhodně doporučit. Moskva nás celkově příjemně překvapila, cítili jsme se bezpečně a pohodlně a to i večer v poetických uličkách plných barů, hospůdek a pouličních umělců. Nenaplnily se ani obavy, že zde bude draho, neb aktuální kurz rublu nám hraje do karet. A protože jsme se vyhnuli zácpě při příjezdu, o to víc jsme si ji užili při odjezdu včetně dvojnásobného roztláčení vybitého červeného vazu. Na závěr je třeba říci, že Moskva je výkladní skříň celé země, ale nevíme které, protože na Rusko to nevypadá :)

SILNICE

O silnicích v Rusku lze říci to samé, co o celé zemi – všechno je možné. Potkali jsme jak kvalitní úseky, ve kterých se ale kdykoli mohla objevit díra jak do pr...., střídající totální zkázu a postapokalyptické scenérie. Obzvlášť delikátní byl obchvat jednoho nejmenovaného města (nejmenujeme, protože jsme zapomněli, jak se jmenuje), kde si dali záležet, aby silnice byla o mnoho horší než okolní terén a jednička na ní byla hodně. Nejhorší úsek byl přejezd přes pohoří Ural, kde se nekvalitní nevypočitatelná silnice spojila s náročným terénem, velkým provozem a nejuspěchanějšími řidiči. Dorazy to nepřežily zcela ve zdraví, za což ale podle nás mohli policajti, kteří nám je začarovali kouzelnou hůlkou.

POLICAJTI V RUSKU

Náš počáteční respekt vůči ruským policajtům poněkud opadl ve chvíli, kdy policejní hlídku zastavující auta málem smetl ze silnice řidič, který nás předjížděl odbočovacím pruhem. Každý policajt v Rusku má svoji kouzelnou černobílou hůlku, kterou používá k začarování aut, která se mu nelíbí, což se nám také přihodilo po odjezdu z Moskvy. Policista stojící v protisměru učinil ledabylé gesto hůlkou asi jako víla Agnes ve Studiu Rosa a to hned na obě auta. Ani jeden řidič si s tímto gestem nevěděl rady a tak jsme nerušeně pokračovali v jízdě. Jelikož se policista ani neohlédl a zaklínal další auta, nepřikládali jsme tomuto počinu velkou váhu. Od té chvíle nás však začaly stíhat technické problémy: prasklo nám další světlo na červeném žigulu, definitivně nám odešla baterka a ohnul se zmíněný doraz, Máničkovi odešly oba ostřikovací motorky a neustále mu vynechávalo zapalování. Jakou jsme měli radost, když na nás podobné gesto zkoušela další hlídka. Už jsme si vysílačkami radostně hlásili, že nás konečně odčarovali, když tu se za námi ozvalo houkání policejních sirén a Samara s majáky začala vytlačovat Máničku do příkopu. Tentokrát jsme již správně rozklíčovali, že nejde o kouzlení, ale o pokus o zastavení. Ukázalo se, že jsme přejeli plnou čáru k benzínové pumpě (spolu s dalšími místními řidiči) a hlídka na nás čekala u pumpy dobrou půlhodinu, protože jsme zrovna měnili píchlé kolo. Příslušníci byli od začátku korektní a po zjištění, že jsme opravdu tak blbí, že jsme nepochopili příkaz k zastavení, nás propustili bez pokuty pouze s připomínkou, ať už dál nenarušujeme den Rasíji (12.6.), o kterém jsme do té doby neměli ani potuchy.