Průlet Ruskem II

Navazujeme na předchozí příspěvek
a teď už přímo z hraničního přechodu s Mongolskem podáváme
druhou zprávu o Rusku. Jak zpívají Buty: „Do Ruska, to jsou ty
nekonečné roviny... Do Ruska, tam, kde se posunují hodiny...“
Tak to je úplně přesný. Kromě Uralu a od Krasnojarsku dál byla
všude placka plná bříz a čas jsme někdy posunovali až o dvě
hodiny během jednoho dne.

LIDÉ

Dle našeho zjištění má ruský člověk opravdu širokou duší, rád to o sobě prohlašuje a ještě raději to uslyší i od vás. Nemusíte se bát, že byste mu to zapomněli říct, kdyžtak vás o to požádá. Rusové vám pomůžou za každé situace, i když třeba nechcete. Takhle jsme získali výměnu kola, které jsme si stejně chtěli vyměnit sami, a za láhev vodky parádní hever, který nám nikam nepasuje. V Toliatti nám jeden pán doslova vnutil svou zákaznickou kartičku s 3 % slevou na benzín, což ve finále hodilo krásných 20 Kč. Nadmíru milého člověka jsme potkali na břehu řeky Ob. I když jsme mu to rozmlouvali, vběhl mezi nás s motorovou pilou a pokácel a naporcoval nám strom na táborák. Jeho technika pílení a odhánění mušek současně byla skutečně interesantní. K táboráku s námi nakonec zasedl uchvácen hrou na kytaru, kterou by podle svých slov nezvládl. Na Sibiři se říká, že kdo nemá hudební sluch, tomu medvěd šlápl na ucho. Jemu prý medvěd šlápl na hlavu. Ptali jsme se ho, jestli už někdy medvěda viděl, suše odvětil, že ho jedl. Oblíbil si zejména Bordela, který se nebál připít si s ním domácí vodkou. Po zjištění, že se Bordel jmenuje Ivan, zjihl a už mu neřekl jinak než Vánička, což se potom trochu pletlo s Máničkou. Navzdory pověstem nás nijak zvlášť nenutil do alkoholu a sám pil také střídmě, každý panák jsme poctivě zajedli. U Obu jsme potkali také pána, co žil rok v Nových Butovicích a chytal ryby ve Džbánu. Teď už je zpátky, že je tu prý lepší byznys. Rozloučil se s námi českým nashledanou. Jinak musíme říci, že jsme za těch několik dnů rozptýlili mnohé předsudky. Z Rusa, kterého potkáte v Rusku, budete mít totiž úplně jiný dojem než z Rusa, kterého potkáte ve Varech.

KOMÁŘI

Všude a pořád. A hodně. A když už si myslíte, že nic horšího než komáři nejsou, objeví se mušky. Komáři významně narušovali náš večerní společenský život (a jiné) od Pobaltí až po Krasnojarsk. Přestože jsme přijeli vybaveni nejlepšími repelenty z Čech, skutečně zabíral až ten sibiřský s vůní Tic-Tacu. Dost možná nám sleze kůže nebo tak něco, ale za ty chvíle relativního klidu nám to stálo!

BŘÍZY

Od začátku do konce. Chvílemi lehce proložené topoly, borovicemi či vrbami. Ale hlavně břízy, břízy a břízy. Tak jsme si na ně zvykli, že jsem skoro nesvá ze změny terénu a přechodu z tajgy do stepi.

JÍDLO A PITÍ

Dost tu frčí ryby na mnoho způsobů. Vyzkoušeli jsme i uzeného a sušeného lososa a nějaký mřenky, kterýma jsme Máničkovi parádně zapatlali kapotu. Václav někde slyšel, že tu mají hnusný mlíko, a tak jsme z Čech vezli několik krabic Jihočeského. Až dnes, poslední den, nezbylo než vyzkoušet to ruské a zjistili jsme, že je úplně v pohodě. Národním nápojem je tu kvas, což je pití z žitného chleba a sladu, nealkoholický nebo jen malinko. Prodávají ho paní z takových cisterničkových vozíků všude na ulicích. Říkali jsme si, že bychom nějaký kvas přivezli do Čech, ale asi to bude něco jako Bombardino – to taky chutná jen v Itálii na sjezdovce. Kvas se zase hodí do Ruska. Jinak jsme vyzkoušeli i několik ruských piv a všechny byly hrozný. S vodkou jsou na tom o něco líp, ale to už jsme tak nějak tušili :)

POČASÍ

Asi tady poručili větru dešti nebo co, každopádně nás celou cestu provázelo slunce a stabilních 26-28°C, což byla někdy docela otrava. Na druhou stranu, kdyby pršelo, nebyly by vidět díry na silnicích, takže ještě že tak. Opravdu velká zima byla pouze na Bajkale, kam jsme se naivně těšili na koupačku a pohodičku na pláži. Místo toho jsme vytáhli nejteplejší oblečení a podivovali se suvenýrům s tuleni. Takže kdybyste se někdy chystali na Bajkal, tak prosím pěkně v srpnu. Kluci se ale i tak pochlapili a do ledové vody aspoň na minutku vlezli. Byla to taková sláva, že jsme otevřeli pytlík chipsů od Eánka a jednu z Václavových Kofol určených pro opravdu významné příležitosti.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Tu dost trpí... Kamiony čadí jak parní lokomotivy a odpadky se vyhazují, kam to přijde. Rusům to ale vůbec nevadí, klidně si udělají piknik hned vedle obří hromady odpadků a libují si, jaký to tu mají pěkný. My jsme náš musor vždy pečlivě uklidili a občas přihodili i nějaký ten cizí, abychom těm jinak krásným místům trochu ulevili.

Nuže končíme příspěvek a jdeme pokračovat v konverzaci s vedle stojícím Bělorusem, který do Ulanbátaru veze polský kamion plný višní z Česka. Svět je malej :)